Menu
Medvěd je v podstatě samotářské zvíře. Pohromadě žijí jen samice s mláďaty, zřídka i mladí medvědi. Pokud ovšem mláďata nemají možnost od rodičů včas odejít, často nastává v určitém věku snaha mladšího medvěda převzít vůdčí roli a dochází k potyčkám. Toto se stalo i u Míši (dcera, nar. 1997) a Marty (matka, nar. 1990). V přirozeném prostředí by si každá zabrala své území a nebyl by proto důvod k souboji, v zajetí však tuto možnost nemají. Problém jsme vyřešili tak, že pouštíme jednu medvědici do výběhu na polovinu dne a na druhou polovinu je vystřídáme. Míra snášenlivosti záleží také na věku, pohlaví a povaze jedinců. Proto lze v některých ZOO vidět i dospělé medvědy ve stejném výběhu.
Každé zvíře v zajetí musí mít kromě jiného i možnost volně dostupného úkrytu. Medvěd je nejaktivnější večer a ráno. Během dne většinu času odpočívá a je pro něj přirozené, že zalézá ke spánku do svého úkrytu. Existují chovatelé, kteří dávají přednost tomu, aby byli medvědi většinu času venku, a úkryt jim přes den zavírají. My chceme medvědicím poskytnout maximální pohodu a pelech jim necháváme přístupný po celý den. I tak už jsou omezeny tím, že nemohou společně pobíhat ve výběhu. Pokud zrovna nevidíte medvědice ve výběhu, je to proto, že zřejmě zrovna odpočívají. A že jste sem šli nadarmo? Určitě ne. Zámecká zahrada stojí také za vidění a alespoň jste se pěkně prošli.
Je to zase otázka postoje ke zvířatům. Pro medvědy a jejich spokojený život je přirozený zimní spánek. Je sice možné úpravou stravy, udržováním tepla v ubikacích a změnou režimu dne udržet medvědy aktivní po celý rok, ale má to své následky. Narušuje se tak přirozený způsob života a jejich životní rytmus. Všeobecné platí, že živočich, který nemůže zimovat, i když je pro něj zimní spánek přirozený, se dožívá kratšího věku. Vše tedy záleží na přístupu a názoru chovatele. My si myslíme, že pokud je pro medvěda zimní spánek přirozený, mělo by mu být zimování umožněno.
Již před několika sty roky byly stavy medvědů v západní a střední Evropě silně sníženy a v řadě oblastí byl medvěd zcela vyhuben. V Čechách byl poslední medvěd zastřelen na Šumavě v roce 1864 a na Moravě roku 1893. Díky ochraně medvědů na Slovensku se koncem 20. století začali opět objevovat v lesnaté hraniční oblasti se Slovenskem- v Moravskoslezských Beskydech a v Javorníkách, a stále častěji přechází i do dalších horských území v CHKO Beskydy a dále na západ. Od roku 1973 je zaznamenán jejich každoroční výskyt. V současné době žije na území Beskyd 1 – 5 medvědů hnědých. V mnoha lidech vyvolává možnost potkat v lese medvěda značné obavy. Medvěd se však člověka v podstatě bojí a setkání s ním se vyhýbá, ale musí o jeho přítomnosti vědět včas, pak nepozorovaně uniká. Člověka nepovažuje za svou kořist, napadá jej zpravidla pouze tehdy, cítí-li se ohrožen (medvěd poraněný nebo obklíčený lovci, medvědice s medvíďaty). Nejjistější je setkání s medvědem předcházet a nepohybovat se v horách záměrně v nepřístupném terénu mimo značené cesty. Zachování klidných odlehlých částí horské přírody je nezbytné v zájmu ochrany medvědů i dalších volně žijících živočichů. Ve vztahu k domácím zvířatům, především k ovcím, projevují medvědi sklon lovit hlavně tehdy, jsou-li ovce venku na pastvě bez dozoru. K napadení dochází většinou v létě, nejčastěji v červnu a v září. Velkým lákadlem pro medvědy jsou rovněž úly. Při posuzování škod způsobených medvědy na Slovensku bylo zjištěno, že 85 % je jimi vinna lidská nedbalost. Škody způsobené medvědem hradí stát (podle zákona č. 115/2000 Sb.)